Přijde učitel do třídy a řekne:
"Tak děti, tato místnost má 15 m^2 a sluníčko sem svítí pod úhlem 20 stupnů. Kolik je mi let?"
Udivené děti otevřou pusu dokořán a nevědí. Přihlasí se Pepíček a říká: "48 let."
Na to ucitel: "Výborně, jak jsi na to přišel?"
"No, ja mám doma bratrance, tomu je 24 a táta říká, že je napůl debil."
Jede matfyzák tramvají a cvaká si lístky. Vidí ho chlápek, nedá mu to a zeptá se:
"Prosím vás, proč si cvakáte najednou dva lístky?"
"No kdybych jeden ztratil, tak mám ještě jeden."
Chlapíkovi to přijde logické, ale za chvilku se ptá znovu:
"A co když ztratíte oba dva?"
Matfyzák se šibalsky usměje a povídá:
"Tak mám ještě lítačku!"
Přijde Pepíček ze školy a povídá tatínkovi, že dostal pětku z matiky.
"Jak to?" ptá se podrážděně otec.
"Nejdříve se mě učitelka zeptala, kolik je 3 x 2. A já jí povídám že 6," říká Pepíček.
"No to je správně," na to tatík.
"A pak se mě zeptala, kolik je 2 x 3," povídá Pepíček.
"Jakej je v tom kurva rozdíl?" rozčílí se tatík.
"Přesne to jsem řekl," na to Pepíček.
Sněhurka a čarodějnice se bavěj na gymplu, kam na vejšku.
Sněhurka povídá: "Já půjdu na ekonomku. Nebudu tam nejhezčí, ale budu nejchytřejší."
A čarodějnice povídá: "Ja půjdu na matfyz. Nebudu tam nejchytřejší, ale budu nejhezčí."
Malý chlapec ve škole dostával samé horší známky. Jednou o přestávce zastavil na chodbě svého pana učitele a povídá:
"Nechci vás strašit, ale táta říkal, že jestli nezačnu nosit ze školy lepší známky, někdo dostane pěkně nařezáno."
Student neumí a tváří se zoufale. Kantor ho osloví s otázkou.
"Jak vy si vlastně představujete zkoušku na vysoké škole?"
Student: "Jako rozhovor dvou inteligentů."
Kantor: "No jo, ale co když jeden z těch dvou není inteligent, ale naprostej vůl?"
Student: "No, v tom případě inteligent bere index a odchází."
Učitel k žákovi: "Kdybys měl sedm jablíček a já tě o dvě poprosil, kolik by ti jich zůstalo?"
"Sedum!"
Ve tři v noci zazvoní profesorovi telefon, ozve se tichý hlas:
Probudil jsem tě?
Hmmm... ano...
Tak to je dobře, protože já se ještě učím ty hajzle!!!
Přijde MatFyzák do fotolabu:
- Potřeboval bych vyvolat fotky.
- 9 x 13?
- 117. Proč?
Ptají se matematika, fyzika a právníka, kolik je dva plus dva.
Matematik odpovídá, že je to přesně čtyři.
To fyzik se zeptá na přesnost, s jakou to má spočítat a odpoví 4,00000.
A právník ? Ten se bez váhání zeptá: "Kolik potřebujete aby to vyšlo?".
Jaký je rozdíl mezi studentem medicíny a matfyzu?
Poznáte je podle reakce na požadavek, aby se naučili telefonní seznam.
Medik se zeptá: "Dokdy?"
Zato matfyzák se táže: "Proč?"
Matematik, právník a doktor se baví, zda je lepší mít manželku nebo milenku.
Právník říká, že lepší je milenka, protože rozvod dá práci.
Doktor říká, že lepší je manželka, protože pomáhá snižovat stres.
Matematik říká, že lepší je mít manželku i milenku, protože manželka si bude myslet,
že je u milenky, milenka si bude myslet, že je u manželky, ... a on si bude moci
v klidu dělat nějakou matematiku.
Profesor na přednášce zformuloval větu a řekl: "Důkaz je zřejmý."
Pak se na minutku zamyslel, opustil posluchárnu a po dvaceti minutách se vrátil štastný:
"Ano, důkaz je zřejmý!"
Odpovědi na otázku, kolik je 2*2?
(student 1. ročníku): 4, bez přemýšlení
(student 2. ročníku): 4, přesně, po chvilce přemýšlení
(student 3. ročníku): vezme kalkulačku, zmáčkne pár tlačítek a odpoví 4
(student 4. ročníku): napíše program se sto řádky, odladí jej, spustí a odpoví 4.0e+00
(student 5. ročníku): navrhne nový programovací jazyk, který je jako stvořený na takové úlohy,
implementuje jej, napíše program, spustí jej a odpoví: 4, ale pochybuju, že jsem včera v noci
odladil všechny chyby ...
(student před státnicemi): pláče: "Proč si myslíte, že musím znát všechny ty zavšivené konstanty zpaměti!"
Matfyzák jede vlakem a přemýšlí, proč ten vlak tak drncá.
Podrobí ho své analýze:
"Co je to vlastně vlak?
To je lokomotiva a spousta vagónů.
Tu spoustu vagónů jedna mašina neovlivní a všechny vagóny jsou stejný,
takže se BUNO (bez újmy na obecnosti) můžeme omezit na jeden takový vagón.
Takovej vagón, to je šílená konstrukce na kolečkách, ke kterým je pevně přidělaná, takže nedrncá.
Zbývá nám tedy kolo.
Co je to kolo?
To je kruh, to je pí er na druhou, pí je konstanta, tu můžeme zanedbat.
No a er na druhou, to je vlastně čtverec a ten samosebou drncá!"
Kráčel Ježíš po Zemi, kdyz vtom uzřel plačícího muže.
I optal se Ježíš muže, nač pláče.
"Bouře mi vzala dům a já teď s rodinou nemám kde žít."
"Hle, muži, tvůj dům!" řekl Ježíš a před jejich zraky se objevil nádherný dům.
Šel Ježíš dál a spatřil plačící ženu.
"Zemřel mi můj maličký syn!" hořekuje žena.
I vztáhl Ježíš ruce na dítě a řekl: "Hle, ženo, tvůj syn žije!"
Procházel Ježíš dál zemí, když vtom uviděl plačícího mladíka.
"Proč pláčeš, hochu?" zeptal se ho.
Chlapec k Ježíši zdvihl své uplakané oči a odvětil: "Jsem matfyzák!"
I usedl Ježíš k chlapci a plakal s ním.
Jak si matematik vaří čaj: Napustí vodu do konvice. Postaví konvici na vařič. Pustí plyn a škrtne sirkou.
Počká než se voda začne vařit. Vypne plyn. Vloží sáček s čajem do konvice.
Jak si matematik vaří čaj získal-li nějakým způsobem konvici s vařící vodou: Vyleje vodu. Převede to na 1. případ.
Zavřou do tří paralelních hladomoren inženýra, fyzika a matematika.
Každému dají jednu libovolně velkou, leč pevnou konzervu a nechají je vegetovat. Pak přijde amnestie.
V první hladomorně je živý inženýr, ostře nabroušený kámen a otevřená konzerva.
Ve druhé hladomorně je živý fyzik, stoh popsaných papírů, otevřená konzerva a geniální zařízení na otvírání konzerv zkonstruované ze skřipce a španělské boty.
Ve třetí hladomorně je mrtvý matematik, zavřená konzerva, stoh popsaných papírů, z nichž každý začíná: "Nechť je konzerva otevřená."