Komunizmus může být hrozný, ale to nic není proti tanci (www.ballroom.cz - Martin Fischer)

... ozvalo se v jednom nablblém seriálu. Malého amerického kluka děsila víc povinná výuka tance. Abyste se necítili stejně, pánové, dám vám malý návod, jak takový tanec zvládnout. Má-li být vaše vystoupení ve společnosti úspěšné, je třeba dodržovat nekolik léty prověřených pravidel. Říkejme tomu třeba Deset stupňů (jako pivo) k ovládnutí těla. Po jejich zvládnutí budete natolik skvělí, že se na vás bude stát fronta.

Kromě výjimečných případů pravidelně střídejte pravou a levou nohu. Je jedno, v jakém taktu hraje hudba, v drtivé většině variací je jeden krok na jednu dobu, takže pokaždé, když se ozve úder bubnu, udělejte krok nebo přeneste váhu na druhou nohu - v případě, že stojíte s nohama u sebe. (Poznámka: jste-li hudebně hluší, nezbývá vám než zvolit jakékoliv volné tempo a tom se naprosto pravidelně pohybovat. Musíte pak ale do partnerky stále něco hučet, aby si té hudby nevšímala a nevadilo jí, jak blbě tančíte.)

Čím těsněji u ní budete, tím menší je šance, že to do ní napálíte kolenem. Partnerka navíc brzy pozná, kterou nohou jste náhodou pohnuli a může na to reagovat, tedy uhne vám tou druhou ve směru tance. A o to tady jde. Tělo na tělo je proto optimum. Nezapoměňte ale, že i těsné objetí má někdy své (společenské) meze.

Nechte nohy stále na zemi. Spíš se tak nějak šourejte. Když uděláte krok z výšky, je velká šance, že na partnerku šlápnete. A může se vám to povést i hodně vysoko. Žádnou nepotěší šlápota pod kolenem ani prošlápnutý kotník. Navíc, budete-li se šourat, i když na ní šlápnete, je to poznat včas, takže se to dá udělat tak, že to ani nebolí, jen jí při tom ušpiníte špičku, což je, jak jistě uznáte, při dopadu shora zcela vyloučeno.

Nechte je pokud možně tam, kde nikomu nepřekáží. Zvedat je nad úroveň ramen je kontraproduktivní, jednak ztrácíte kontrolu a jednak vypadáte jako idiot, protože ta konfekce na to není dělaná a v tu ránu vám vycpávky vyjedou až k uším. Obleky, které tohle nedělají, jsou většinou šité pro profesionály, které to živí.

Podle mě je nesmysl se pouštět na parket, když hraje nějaká rychlá hudba. Tanec je pak stresující a vysilující a na konci jsou všichni okopaní a zpocení jako dveře od chlíva. Když uslyšíte, že spustili od podlahy, použijte nějakou výmluvu z připravené kolekce, např. že musíte na záchod, že jdete někoho pozdravit nebo že právě čekáte na objednaný drink. Když se vám shodou nešťastných okolností nepodaří vyvléct, použijte stupeň jedna se zvláštním zřetelem na Poznámku.

V druhém díle o tanci se zaměříme na to, aby si partnerka s vámi tanec opravdu užila. Nabízím vám dalších pět rad, jak se stát mimořádně žádaným jedincem (stále se bavíme o tanci, ne o vašem osobním šarmu ;-)) V minulých pěti stupních jsme se věnovali především tomu, jak uspět po stránce technické. Dnes zabrousíme trochu do taktiky, ale i do neméně náročné přípravy před výkonem.

Každý mozek, i ten váš, má jen omezenou kapacitu. Jsou zde tři stresory - hudba, vlastní provedení tance a lidé okolo. Jste-li na parketě, kde je plno lidí, pak vyhýbání se ostatním je natolik náročné, že vám nezbudou žádné volné buňky na vnímání hudby nebo tanec samotný. O rozhovoru ani nemluvě. Je proto tedy nanejvýš výhodné, abyste v každém tanci naprosto bravurně zvládli asi tak čtyři variace. Budete-li je tradičně i netradičně kombinovat, zvláště naučíte-li se je využívat tak, abyste se jen a pouze s těmito čtyřmi variacemi dokázali vyhýbat, ulehčíte tanec nejen sobě, ale i partnerce. Vám zůstanou volné buňky na konverzaci a trochu té hudby a partnerka bude ráda, že zná všechno, co tančíte, jen bude muset dávat pozor na vaše specifické pořadí, což ji zaměstná natolik, že si s vámi nejen dobře zatančí, ale i nabude dojmu, že jste ji při tanci dobře bavili. A věřte mi, opravdu jde najít takové čtyři variace, které vám opravdu sedí a které se navíc dají použít minimálně do dalších třech tanců!!!

Tančete nenápadně. S nástupem nechutných moderních technologií, jako je videokamera nebo fotoaparát v mobilním telefonu, se vaše pozice dost ztížila. Spousta duševně labilních jedinců nahrává události společenských akcí a nemalé procento těchto zvrhlíků se na to potom i dívá. Jsou i tací úchylové, kteří to následně pouštějí ostatním (například moje matka ;-)). Je třeba, abyste se pohybovali takovým způsobem, který vám umožní dobře vypadat na jakékoliv momentce! - podobně jako Fred Astaire. Myslete na to, až budete vybírat své čtyři variace, myslete na to, až si budete kupovat šaty. Nenechte se strhnout k ďábelským tanečním kreacím ostatními, je to fifty-fifty, že někdo na konci upadne. A já to nebudu, na to vemte jed. Všimněte si, že nejlépe nakonec tančí ty páry, které jste přehlédli.

O konfekci nevhodné k tanci jsme již mluvili, ale přesto ještě jednou - až si v obchodě budete zkoušet sako, zvedněte poloroztažené ruce do výše ramen. Sami si pak určíte míru hrůzy, kterou jste při tom ochotni snést. Pro tanec jsou nejdůležitější boty. Ano, i takové pako jako vy bude tančit o trochu lépe v dobrých botách. Po mnoha letech se mi osvědčila varianta černých polobotek s koženou podrážkou a co nejmenším lemem okolo. V takových botách můžete jít klidně i do práce a pak na párty. Kožená podrážka vám zajistí cit v prstech u nohy (až budete šlapat na tu partnerčinu) a hlavně nehvízdají ani nedělají čmouhy na parketě. Úzký okraj také oceníte - každý si už alespoň jednou šlápl na vlastní botu. V malém prostoru, kde se potkávají čtyři nohy tanečního páru je dobrý každý centimetr. Ostatně, to vám poví i každý řidič, že když máte botu přes dva pedály, nejede se moc dobře. Problém je, že se takové boty málo prodávájí, musíte dost hledat po krámech (a neplaťte horentní sumy, nedávno měli opravdu báječný boty u Bati asi za 1800 Kč). Až se vám podrážka prošoupe, necháte je jen za dvě až tři stovky podrazit. Ale pozor! Fakt blbě se v nich chodí v metru, někdy dá práci zahnout kolem sloupu :-)

Tady je každá rada drahá. Uvědomte si, že vaše odvaha tančit čardáš, kozáček a odzemok vzrůstá úměrně množství metyláku, které jste do sebe předtím vpravili. S narůstajícím promile se jakýkoliv pohyb stává trapnější a trapnějši, v lepším případě, jsou-li namol všichni, lidé se hodně smějí. Akorát ti na pohotovosti ne. Doporučuju vám, nejste-li zrovna ze Souboru národních písní a tanců právě se vrátivšího ze světového turné, nepouštějte se do toho a radši se v koutku propíjejte do depresivních stavů. Ostuda bude menší, nic nezkazíte a taky nezapomeňte na bod sedm (nebo pak budete muset od autorů za draho skupovat videokazety a fotky). Jediný folklór, kterému se asi nevyhnete, je polka, ale říkejte si, že to je jen (a opravdu je) takové poskakování. Naproti tomu při valčíku vezměte nohy na ramena a utíkejte pryč z parketu. Neznám těžší a více vyčerpávájící tanec.

Je to sice smutné zjištění, ale musím přiznat, že budete tančit tím lépe, s čím více partnerkami budete v životě tančit. Každá tančí trochu jinak, každá ve vás nechá otisk (teď nemám na mysli manžetu nohavice), s každou přijdete na něco nového. Jdete-li někam tančit, vyhněte se krasavicím v extravysokých botách s naprosto neohebnou podrážkou. Jdete-li tam za jiným účelem, nevyhýbejte se jim…